Jeden rok změnil chod dějin víc, než si dnes umíme představit. Obloha ztratila svůj obvyklý jas, přišlo výrazné ochlazení, neúroda a strach z budoucnosti. Právě proto část historiků a vědců označuje tento osudný rok za jedno z nejhorších období v dějinách lidstva.
Zároveň nejde jen o dávnou kuriozitu z učebnic. Odborníci dnes lépe chápou, co tehdejší krizi způsobilo, a potvrzují, že podobný mechanismus by se za určitých okolností mohl zopakovat i v dnešním moderním světě. Otázkou není jen to, co se tehdy stalo, ale také, jak zranitelná je civilizace i dnes.
Když se den proměnil v šero
Rok 536 bývá označován za začátek jednoho z nejkrutějších období pozdní antiky. Je ale fér upřesnit, že nešlo o doslovnou tmu bez Slunce. Dobové zprávy a novější výzkum spíše ukazují na dlouhé měsíce velmi slabého světla, oparu a ochlazení, které zasáhly velkou část severní polokoule.
Byzantský historik Prokopios psal, že Slunce vydávalo světlo bez jasu, a připomínalo tak Měsíc. Pozdější syrské paměti, zachované přes Michaela Syrského, mluví dokonce o osmnácti měsících, kdy byl sluneční svit slabý a neúroda zničila ovoce i víno. I tady je však na místě opatrnost. Historici upozorňují, že staré prameny nejsou meteorologický záznam po dnech, ale v jádru se vzájemně shodují na mimořádně temném a chladném období.
Přečtěte si také: Tato málo známá evropská města musíte navštívit. Jsou levná a turisté sem téměř nejezdí
Co se tehdy nejspíš stalo
Dnes převažuje vysvětlení, že za krizí stála série velkých sopečných erupcí. Ledovcová jádra a letokruhy ukazují na silné vulkanické impulzy v letech 536, 540 a 547, po nichž následovalo neobvykle rozsáhlé ochlazení. Studie v Nature Geoscience proto mluví o pozdně antické malé době ledové, která trvala zhruba od roku 536 do roku 660.
Podle rekonstrukcí klesly letní teploty v Evropě v roce 536 asi o 1,6 až 2,5 stupně Celsia oproti předchozím desetiletím. Právě tato kombinace slabšího slunečního záření a prudkého ochlazení znamenala problém pro sklizeň, zásobování i běžný život. Nešlo tedy o jednu podivnou oblohu, ale o klimatický šok s reálnými hospodářskými následky.
Proč byl rok 536 tak ničivý?
Když se ochladí hned několik sezón po sobě, dopad bývá tvrdší než při jediné špatné úrodě. Písemné zprávy z různých oblastí mluví o neúrodě, hladomoru a neobvyklém počasí. Krizi navíc nezpůsobil jeden jediný rok. Další velká erupce kolem roku 540 problémy znovu prohloubila a v roce 541 se přes Středomoří rozšířil justiniánský mor způsobený bakterií Yersinia pestis.
Zajímavé je, že některé známky výraznější hospodářské obnovy přicházejí až o mnoho desetiletí později. Alpské ledovcové jádro zachytilo od poloviny 7. století růst znečištění olovem spojený s novou těžbou stříbra a s proměnou evropského mincovnictví kolem roku 660. I to naznačuje, jak dlouho následky 6. století v evropském prostoru doznívaly.
Přečtěte si také: V Česku se nachází nejdelší visutý most na světě. Návštěva je zážitkem na celý život
Může se něco podobného stát i dnes?
V principu ano. Americká geologická služba uvádí, že velké explozivní erupce mohou vynést do stratosféry oxid siřičitý, z něhož vzniknou sulfátové aerosoly. Ty odrážejí část slunečního záření zpět do vesmíru a mohou planetu ochladit na měsíce až roky. Po erupci Pinatuba v roce 1991 byl tento efekt měřitelný po několik let.
Přesná kopie roku 536 ale není něco, co by odborníci popisovali jako bezprostřední scénář. Šesté století bylo zřejmě mimořádné tím, že se sešlo více erupcí v krátkém sledu a jejich účinek se násobil. Přesnější věta tedy zní takto: podobné dočasné zeslabení slunečního svitu a ochlazení po velké erupci možné je, ale opakování stejného řetězce událostí z roku 536 zůstává vzácné a nejisté.
Zdroje: Autorský text, redakce Kapitalio.cz, Wikisource.org, pca.it, nature.com, ScienceDirect.com
Buďte první! Přidejte komentář