Když člověk za cokoliv platí, měl by si vždy všechno raději dvakrát zkontrolovat. Ne vždy se totiž vyplatí spoléhat na ostatní. To, že jste poctiví, ještě neznamená, že se podobně budou chovat i druzí. Snadno se vám pak může stát, že přijdete o své peníze.

Když jdete do obchodu, abyste si pořídili něco hezkého na sebe nebo si čímkoliv udělali radost, nejspíš očekáváte, že budete zažívat samé pozitivní emoce. Vždyť přece i odborníci hlásají, že terapie nakupováním skutečně existuje a může člověku přinejmenším zlepšit den. Jenže to nemusí platit tehdy, když narazíte na příšernou prodavačku. A to nemusí být vždy na první pohled zřejmé.

Žena si chtěla zlepšit den, nakonec byl ještě horší než předtím

Jeden špatný den za druhým, spousta starostí a žádná radost – to všechno dohnalo Jarku k tomu, aby šla nakupovat. Cítila, že potřebuje alespoň jeden jediný den, který věnuje sama sobě a svým zájmům. Pro jednou. Většinu svého času totiž věnovala péči o svou rodinu. Tu sice milovala nadevše, ale už na ni bylo všeho příliš. A tak se vydala do malého butiku, kolem jehož výlohy chodila už nějaký ten pátek. Konečně nastal čas, aby se podívala i dovnitř.

Jarku přivítala milá prodavačka, která okamžitě využila příležitosti a šla jí asistovat. Ptala se, co by si chtěla vyzkoušet, co se jí líbí a když řekla o něčem, co neměla v nabídce, šla do skladu a přinesla podpultovku. „Byla jsem nadšená. Konečně se někdo zajímal o moje potřeby, i když to byla jen prodavačka, která to dělat musela,“ přiznává Jarka.

Jenže potíž nastala ve chvíli, když šla zaplatit. „Neustále si se mnou povídala a já jsem na chvíli zapomněla na všechno okolo. Vybrala jsem si věci za 2 200 korun a vím, že jsem prodavačce dala 2 500 korun. Měla mi tedy vrátit tři stovky. Jenže nevrátila.“

„Slušně jsem ji na to upozornila, ale ona dělala, že to není pravda. Neustále mi něco vysvětlovala, jenže já věděla, že lže. Měla jsem ty peníze v peněžence snad měsíc, proto jsem věděla, že jsem se nespletla,“ říká rozhořčeně. „Jelikož byla ta paní zároveň provozovatelkou toho butiku, nemohla jsem se obrátit na vedoucího a nejspíš ani na inspekci, protože jsem vlastně neměla žádný důkaz. Už tam nikdy nevkročím!“.

Neměla se jak bránit, tak se rozhodla, že na to zapomene

Jarka věděla, že do butiku moc lidí nechodí, tak jej chtěla i podpořit. Jenže prodavačka ji sprostě okradla a přišla tím o zákaznici, která u ní mohla nakupovat pravidelně. V budoucnu raději nakoupí ve větším obchodě, kde jsou kamery a existuje možnost si v případě potřeby zavolat vedoucího. Stejně tak je jednodušší se obrátit na policii nebo Českou obchodní inspekci (ČOI).

Nicméně Jarka nakonec byla na konci svého dne zklamaná. I když to vypadalo nadějně, nepoctivá prodavačka jí kvůli třem stovkám zničila den. „Řekla jsem si, že ty peníze nejspíš potřebovala víc než já. Člověk přece nemůže udělat takovou věc, aniž by byl zoufalý,“ uzavírá Jarka.

Zdroj: Autorský text, redakce Kapitalio.cz, COI.gov.cz, Policie.gov.cz; Náhledová fotografie: Unsplash