Domov Aničky Slováčkové nebyl sterilním prostorem z časopisu. Byl barevný, osobní a plný věcí, které jí připomínaly místa, zvířata, přírodu i chvíle, kdy se cítila dobře.
Herečka a zpěvačka, která zemřela loni 6. dubna ve věku 29 let, si své soukromí chránila. Přesto o svém bydlení v minulosti promluvila natolik, že z jejích slov vzniká obraz domova, kde se potkával ruch Prahy s touhou po klidu a životě na venkově.
Přečtěte si také:
- Skvělá herečka, přesto mění profesi: Nespokojená Tatiana Dyková se rozhodla pro odbočku ve své kariéře
- Daniela Brzobohatá o dětech: „Je to jedna z nejtěžších disciplín v životě.“ Má to souvislost s rozvodem?
- Marek Ztracený přiznal pád na dno: Milionové dluhy, rozpad kapely i rodiny
Vinohradský mezonet místo dokonale sladěného interiéru
Anička Slováčková žila ve svém pražském zázemí, ve vinohradském mezonetu s výhledem na jižní část města. Do svého bydlení se odstěhovala jen kousek od rodinného zázemí, kde vyrůstala.
Sama své bydlení nepopisovala jako dokonale sladěný interiér, ale spíš jako prostor, který se mění podle nálady a ročních období. V rozhovoru pro Velký košík řekla: „Je to taková všehochuť. Každý pokoj mám úplně jiný.“
Právě to na jejím bytě působilo nejvýrazněji. Nebyl postavený na jednom trendu, ale na osobních vzpomínkách. Každá místnost měla podle ní připomínat jiné místo, zemi nebo prostředí, kde jí bylo dobře.
Přečtěte si také: Daniela Brzobohatá o dětech: „Je to jedna z nejtěžších disciplín v životě.“ Má to souvislost s rozvodem?
Kuchyně s jižní atmosférou, obývák jako připomínka lesa
Kuchyň měla být laděná do řecko-španělského stylu, s převahou modré a šedé. Zmiňovala také mexické kachličky, protože měla ráda Mexiko i Španělsko. Nešlo tedy jen o barvy, ale o náladu, kterou si chtěla doma vytvořit.
Obývací pokoj podle jejího popisu odkazoval na les. Přírodní prvky pro ni byly důležité natolik, že doma používala i větve nalezené venku. Interiér tak nepůsobil uhlazeně, ale živě a trochu pohádkově.
Silným prvkem bytu byl také výhled. Slováčková pro Velký košík uvedla, že bydlí v posledním patře a byt je v podstatě mezonetový. Návštěvy si podle ní často nevšímaly jen zařízení, ale hlavně výhledu na Prahu.
Přečtěte si také: Vyhlašujeme nejhorší máslo ze supermarketu. Češi ho kupují pravidelně, ale netuší, že nemá s máslem nic společného
Bez balkonu, ale s květinami a zvířaty
Anička o sobě mluvila jako o vášnivé zahradnici. Přestože neměla balkon, pěstovala doma bylinky, trvalky i pokojové rostliny. Zvláštní místo měla voskovka, kterou si přinesla od maminky jako slabý stonek a která se jí později rozrostla po kuchyni.
Domov si zároveň neuměla představit bez zvířat. V rozhovoru pro web Spokojený pes mluvila o dvou kocourech, kteří s ní přišli do nového bytu. Přiznala také, že by klidně měla koček mnohem víc, jenže život v bytě má své hranice.
Zvířata pro ni nebyla doplněk interiéru. Byla součástí života. Velmi blízká jí byla také fenka Jindřiška, která ji provázela i v nejtěžším období.
Sen, který mířil za město
Ačkoli měla Anička v Praze výrazný a osobitý byt, její představa ideálního domova směřovala jinam. V jednom z rozhovorů prozradila, že by jednou chtěla žít na chalupě se zvířaty.
„Můj sen je bydlet na chalupě a mít tam kozy, ovce, slepice, kočky, psy.“
Tahle věta dobře vystihuje rozdíl mezi tím, kde žila, a tím, po čem toužila. Pražský byt byl jejím zázemím, pracovním útočištěm i místem pro odpočinek. Chalupa pro ni ale představovala svobodu, klid a možnost obklopit se zvířaty bez omezení městského bytu.
Přečtěte si také: Čím dál tím víc lidí se dožívá 100 let a je to snadné. Vědci objevili klíčovou věc, která podporuje dlouhověkost
Domov jako soukromý svět
Její byt byl podle vlastních slov proměnlivý, osobní a trochu neposedný. Stejně jako ona nebyl jednotvárný. Byl městský i přírodní, hravý i útulný, praktický i snový.
Právě proto může být příběh jejího bydlení silnější než běžná prohlídka interiéru. Nevypráví jen o nábytku a barvách. Připomíná spíš to, jak si oblíbená zpěvačka dokázala vytvořit místo, které odpovídalo její povaze, vzpomínkám i snům.
Zdroje: Autorský text, redakce Kapitalio.cz, denik.cz, velkykosik.cz, spokojenypes.cz
Buďte první! Přidejte komentář