Na první pohled je Staroměstské náměstí místem světla, života a historie. Davy turistů, smích, zvuk zvonů, vůně kávy z kaváren… všechno vypadá klidně, bezpečně, známě. Jen málokdo ale tuší, že pár metrů pod jejich nohama se rozkládá jiná Praha – tichá, vlhká, temná. Město stínů, jehož chladné zdi pamatují bolest, zoufalství i dávná tajemství.

Až příště zamíříte na pražské Staroměstské náměstí, zamyslete se nad tím, co se může nacházet pod vámi. Dost možná je tam něco, o čem vůbec netušíte. Třeba tajemné podzemí, které není téměř vůbec známé, přesto je možné se tam s průvodcem podívat na vlastní oči.

Město, které žije i pod povrchem

Když stojíte na dlažbě Staroměstského náměstí a obdivujete pražský orloj nebo gotické věže Týnského chrámu, díváte se jen na jednu vrstvu města. Praha má totiž své vrstvy a ty podzemní bývají mnohem starší než domy nad nimi.

Pod starými domy i radnicí se ukrývá spleť sklepů, chodeb a komor, které vznikaly už ve 13. století. Některé byly původně obytné, jiné sloužily jako sklady, a když se v průběhu staletí město zvedalo kvůli záplavám, skončily tyto prostory hluboko pod úrovní dnešních ulic.

Turisté si to neuvědomují, ale když stojí před orlojem, pod nimi se rozprostírá rozsáhlé románsko-gotické podzemí, považované za největší svého druhu v Praze. Do části z něj se dá vstoupit při prohlídkách radnice, zbytek ale zůstává skrytý, nedostupný a zapomenutý.

Kanalizace, která připomíná bludiště

Součástí této podzemní krajiny je i tzv. Cizinecký vstup, technický otvor vedoucí do staré kanalizační stoky. Vchod se nachází přímo pod Staroměstskou radnicí, hned vedle orloje. Není to místo pro běžnou procházku, bez ochranné přilby a pevné obuvi by tam nikdo rozumný nevkročil. Přesto se několikrát do roka otevře pro komentované prohlídky, které pořádají Pražské vodovody a kanalizace.

Ti, kdo měli možnost sejít dolů, popisují zvláštní atmosféru – těžký, vlhký vzduch, zvuky kapající vody a ticho, které zní jinak než nahoře. Stěny pokrývá vlhkost, v dálce se rozléhají ozvěny kroků, jako by tam pořád někdo chodil. Mnozí návštěvníci mluví o tom, že mají pocit, že se na ně někdo dívá zpoza temnoty.

Ve skutečnosti je to jen kombinace zvuků, prostoru a stínu, ale ve chvílích, kdy skutečně stokami procházíte, není těžké uvěřit, že jste se ocitli ve zcela jiném světě.

Pod radnicí bývala vězení i mučírny

A teď přichází skutečné jádro tajemství. Pod Staroměstskou radnicí se totiž nachází dvě stará vězení. Jedno z nich bylo určeno pro obyčejné provinilce, druhé pro ty, kteří čekali na soudní proces a často i na smrt.

Z dochovaných kronik vyplývá, že zde byli vězni drženi ve tmě, v chladu a bez jídla celé dny. V kamenných stěnách jsou dodnes vyryté nápisy a značky, které tam zanechali lidé v beznaději.

Některé části byly později využívány i jako mučírny, místnosti, kam se běžný občan nikdy nedostal a kde končily životy těch, kteří se znelíbili městské radě nebo panovníkovi.

Když se v roce 1945 radnice ocitla v plamenech, právě toto podzemí zachránilo mnoho lidí, kteří se ukryli ve starých chodbách. Na památku té doby je tam dodnes pietní kříž z ohořelých trámů, tichá připomínka toho, že místo, které dřív znamenalo utrpení, se alespoň pro jednou stalo útočištěm.

Tajemné chodby, které nikdo nezná dokonale

Podzemní systém radnice je jen malou částí mnohem většího labyrintu. Staré pražské sklepy, chodby a kanalizační trasy se navzájem propojují, a podle některých historiků mohou vést až k Týnskému chrámu, ke Karlovu mostu nebo dokonce k Vltavě.

Zda všechny tyto propojení skutečně existují, nikdo přesně neví. Mnoho částí je zasypaných, nepřístupných nebo z bezpečnostních důvodů uzavřených. Když se archeologům při rekonstrukcích domů podaří odkrýt nový vchod, jde o malý svátek a zároveň o varování, že Praha stále nevydala všechna svá tajemství.

Podle některých průvodců se v hlubších vrstvách města občas ozývají podivné zvuky – proudění vzduchu, rezonance kročejů, někdy prý i tlumené hlasy. Rozum říká, že to je ozvěna ze stok, ale fantazie velí něco jiného.

Není divu, že právě tady vzniklo tolik legend o zbloudilých duších vězňů, neklidných osudech či záhadných bytostech, které se prý objevují pod radnicí v noci. Jedna z nich vypráví o stínu muže, který se zjeví vždy, když někdo v podzemí ztratí cestu. Jako by tam stále bloudil někdo, kdo se nikdy nedostal ven.

Město pod městem

Když dnes sestoupíte do těchto prostor s průvodcem, uvidíte část historie, která se nezapsala do učebnic. Uvidíte zbytky gotických zdí, dávno zasypané portály, zrezivělé mříže. Uslyšíte kapky vody stékající po kamenech, ucítíte pach starého zdiva.

Zatímco nahoře blikají světla kaváren a prodavači suvenýrů volají na turisty, dole panuje klid, který není úplně přívětivý. Jako by podzemí dýchalo svým vlastním tempem, mimo čas, mimo radost i hluk.

Praha je městem, které žije nejen v ulicích, ale i v hlubinách. A právě tam se uchovala její nejtemnější minulost i ta největší tajemství, která možná nikdy nikdo zcela neodhalí.

Zdroj: Autorský text, redakce Kapitalio.cz, Kudyznudy.cz, Pvk.cz, Prague.eu, Sever.Rozhlas.cz; Náhledová fotografie: Freepik